Srážková daň je daň vybíraná srážkou přímo u zdroje příjmu čili u toho, kdo příjem vyplácí. Funkci i mechanizmus použití srážkové daně určuje § 38 zákona o dani z příjmů, který vymezuje pravidla a okolnosti její aplikace. Odpovědnost za její odvedení do státního rozpočtu tedy nespočívá na samotném příjemci zdanitelného příjmu, ale na subjektu, který tento příjem vyplácí, tedy na plátci daně.
Srážkovou daní se nejčastěji zdaňují příjmy z dohod, ale i jiné příjmy
Srážková daň je často využívána pro zdaňování příjmů z dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, ale uvedený způsob zdanění příjmu se používá i u jiných příjmů například při zdanění autorských honorářů či příjmu z dividend.
Plátce daně, kterým může být například zaměstnavatel nebo firma vyplácející příjem poplatníkovi, je povinen srážkovou daň strhnout z příslušné částky určené poplatníkovi a následně ji odvést místně příslušnému finančnímu úřadu. Poplatník čili příjemce příjmu dostává příjem čili odměnu z dohody, honorář či jiný příjem již po zdanění a nemusí tedy řešit ani zdanění ani přiznání k dani.
Právnických osob se v nejednom případě týká srážková daň také
Kromě fyzických osob se srážková daň vztahuje i na příjmy právnických osob. U právnických osob se srážková daň ve výši 15 % uplatňuje v situacích, jako je snížení základního kapitálu společnosti, rozpuštění rezervního fondu či jiného fondu vytvořeného ze zisku společnosti v minulosti. Rovněž se srážková daň vztahuje na podíly na likvidačním zůstatku, což je částka, která připadá vlastníkům společnosti po jejím zániku a likvidaci majetku.
Srážková daň se dále uplatňuje na odměny vyplácené za výkon funkce v právnických osobách a v některých dalších případech, kdy zákon stanoví její použití.