Co vše musí být v práci zaměstnanců shodné pro pobírání shodné mzdy?

Právo na stejnou mzdu nevzniká jen proto, že dva zaměstnanci pracují u jednoho zaměstnavatele nebo mají v pracovní smlouvě uvedený stejný druh práce. Podstatné je, zda jejich práce odpovídá stejnému zákonnému hodnocení a zda jde skutečně o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

Název funkce nerozhoduje
Při porovnávání zaměstnanců je nutné vycházet především z toho, co každý z nich ve skutečnosti dělá. Zaměstnavatel by měl porovnat nejen seznam pracovních úkolů, ale také jejich rozsah, obtížnost, význam, míru samostatnosti a podmínky, za kterých jsou plněny. Stejné označení pozice tak může označovat práci odlišné hodnoty, pokud jeden zaměstnanec například rozhoduje o složitějších záležitostech, vede další pracovníky, odpovídá za větší majetek nebo vykonává úkoly vyžadující vyšší odbornou kvalifikaci. Stejně tak ale nemůže zaměstnavatel rozdílnou mzdu obhajovat pouze formálním nebo nahodilým rozdílem, který nemá skutečný vliv na hodnotu vykonávané práce.

Co se při srovnání hodnotí
Zákoník práce vyžaduje, aby byla práce porovnávána podle stanovených objektivních hledisek. Posuzuje se zejména potřebné vzdělání, odborná příprava, praktické znalosti a dovednosti, bez nichž nelze práci řádně vykonávat. Dále se hodnotí složitost samotného předmětu práce, různorodost a náročnost pracovních činností, potřeba samostatného rozhodování a organizační nebo řídicí náročnost. Významná je rovněž odpovědnost zaměstnance, například odpovědnost za škodu, ochranu zdraví, bezpečnost jiných osob, svěřené finanční prostředky nebo řádný chod určité části organizace. Do celkového posouzení se započítává také fyzická, smyslová a duševní zátěž a negativní vlivy, jimž je zaměstnanec při práci vystaven.

Povinnost zaměstnavatele postupovat objektivně
Zaměstnavatel musí uvedená hlediska posuzovat důsledně a uplatňovat je vůči srovnatelným zaměstnancům stejným způsobem. Pokud jsou jejich práce skutečně stejné nebo stejně hodnotné, nesmí být jejich mzda rozdílná bez objektivního, rozumného a doložitelného důvodu. Jestliže se však práce liší například požadovanou kvalifikací, odpovědností, organizační náročností, mírou zátěže nebo podmínkami výkonu, může se tato odlišnost promítnout i do výše mzdy. Každý rozdíl ovšem musí odpovídat skutečnému rozdílu v práci a nesmí být založen na pohlaví, věku, osobních sympatiích, rodinné situaci, zdravotním stavu nebo jiném diskriminačním důvodu. Správné odměňování proto vyžaduje, aby zaměstnavatel dokázal srozumitelně vysvětlit, podle jakých kritérií jednotlivé práce porovnal a proč zjištěné rozdíly vedly k rozdílné výši mzdy.

Mohlo by vás také zajímat: Může být odměna za pracovní pohotovost u zaměstnanců odlišná? Jaké sankce hrozí za nedodržování transparentního odměňování?