Co znamená neodvedení daně či pojistného za zaměstnance?

Problematika neodvedení daně či povinného pojistného za zaměstnance představuje komplexní právní otázku, která má významné důsledky pro zaměstnavatele a celý daňový systém. Když zaměstnavatel zaměstnává pracovníky, vzniká mu řada zákonných povinností, mezi něž patří i odvádění daní a pojistného za své zaměstnance. Tyto povinné platby jsou klíčovým příjmem státního rozpočtu a fondů sociálního a zdravotního pojištění.

Co přesně znamená neodvedení daně či pojistného za zaměstnance?

Neodvedení daně či pojistného za zaměstnance nastává v situaci, kdy zaměstnavatel svým zaměstnancům z jejich hrubé mzdy srazí příslušné částky určené na daň z příjmu fyzických osob, sociální pojištění či zdravotní pojištění, ale tyto sražené prostředky následně neodvede příslušným institucím, jako je finanční úřad, správa sociálního zabezpečení nebo zdravotní pojišťovna. Místo toho zaměstnavatel tyto finanční prostředky, které již fakticky nepatří jemu, ale jsou určeny k odvedení státu, použije k jiným účelům. Může jít například o financování provozních nákladů podniku, investice nebo osobní spotřebu.

Takové jednání je závažným porušením zákonných povinností zaměstnavatele, neboť se jedná o prostředky, které byly zaměstnancům sraženy z jejich hrubé mzdy právě za účelem úhrady daňových a pojistných povinností. Tyto prostředky tak zaměstnavatel pouze spravuje a má zákonnou povinnost je řádně a včas odvést příslušným institucím.

Kdy se neodvedení daně či pojistného stává trestným činem?

Zákon jasně stanovuje podmínky, za kterých se neodvedení daně či pojistného za zaměstnance kvalifikuje jako trestný čin. Klíčovým kritériem je zde výše neodvedené částky a úmysl zaměstnavatele. Účelové neodvedení daně, povinného pojistného nebo jiné povinné platby zaměstnavatele za zaměstnance v souhrnné částce 100 000 Kč nebo vyšší je považováno za daňový trestný čin. Za takové jednání zaměstnavateli hrozí trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti.

Pro naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu je rozhodující, že zaměstnavatel svým zaměstnancům z hrubé mzdy skutečně příslušné částky srazil, celkově dosahující minimálně oněch 100 000 Kč, a následně je vědomě neodvedl příslušným institucím, ale úmyslně je použil na jiné účely. Jde tedy o situaci, kdy zaměstnavatel disponoval prostředky, které měly být odvedeny, ale rozhodl se je použít jinak.

Situace, kdy neodvedení povinných plateb není trestným činem

Existují však okolnosti, za kterých neodvedení povinných plateb za zaměstnance není považováno za trestný čin, i když k samotnému neodvedení došlo:

1. Částka nižší než 100 000 Kč: Pokud celková neodvedená částka nedosahuje hranice 100 000 Kč, není takové jednání kvalifikováno jako trestný čin. I v tomto případě se však jedná o hrubé porušení povinností zaměstnavatele, za které mu hrozí správní sankce v podobě pokuty od příslušných úřadů. Zaměstnavatel je nadále povinen tyto prostředky odvést, a to včetně penále a úroků z prodlení.

2. Finanční tíseň zaměstnavatele: Jako trestný čin se neodvedení povinných plateb zaměstnance neposuzuje ani v případě, kdy zaměstnavatel příslušné platby neodvede proto, že se dostal do vážných finančních potíží, neměl dostatek prostředků a mohl vyplatit svým zaměstnancům pouze čistou mzdu. V takovém případě zaměstnavatel fakticky nesrazil z hrubé mzdy příslušné částky, protože na to neměl prostředky, a tedy nedošlo k situaci, kdy by disponoval prostředky určenými k odvodu a použil je na jiný účel. V této situaci by však zaměstnavatel měl postupovat tak, aby poměrně uspokojil všechny své závazky, tedy včetně odvedení povinných plateb. Jedná se tedy o nesprávný postup zaměstnavatele, nikoli však o trestný čin.

3. Dodatečné splnění povinnosti: Významným prvkem právní úpravy je ustanovení o zániku trestnosti. Trestnost neodvedení povinných plateb zaniká, jestliže pachatel, tedy zaměstnavatel, svou povinnost dodatečně splní dříve, než soud prvního stupně začne vyhlašovat rozsudek. Pokud tedy zaměstnavatel svoji povinnost odvést příslušné platby splní později, než stanovuje zákonná lhůta, ale učiní tak ještě předtím, než soud vyhlásí příslušný rozsudek, jeho jednání již není považováno za trestný čin. Toto ustanovení motivuje zaměstnavatele k nápravě svého protiprávního jednání.

Mohlo by vás také zajímat: Co znamená zkrácení daně? Jak podnikatel prokazuje svoji bezúhonnost?