Kombinace práce přesčas a ještě k tomu o víkendu z obecného hlediska není pro zaměstnance příjemnou záležitostí. Víkendy jsou totiž pro většinu lidí časem, kdy si mohou odpočinout od pracovního shonu, strávit čas s rodinou nebo se věnovat svým koníčkům. Oproti tomu práce přesčas je často vnímána jako nutné zlo, nucené prodloužení pracovních hodin, které vede k fyzickému a psychickému přetížení.
Ale finanční stránka této situace je pro nejednoho zaměstnance přitažlivá z hlediska vyšší odměny. Myšlenka, že se jejich úsilí navíc náležitě odrazí v jejich výplatě, může být motivující. Zaměstnanci často přistupují k práci přesčas o víkendu s představou, že když už musejí obětovat svůj volný čas, alespoň za to dostanou odpovídající finanční kompenzaci.
Za práci přesčas o víkendu náleží zaměstnancům hned dva příplatky k běžné mzdě za vykonanou práci. Prvním z nich je příplatek za práci konanou přesčas, který má kompenzovat nepohodlí a úsilí vynaložené nad rámec běžné pracovní doby. Druhým příplatkem je pak odměna za práci ve víkendových dnech, konkrétně v sobotu nebo v neděli. Tento příplatek je zaveden jako uznání faktu, že víkendy by měly být primárně časem odpočinku a osobních aktivit. Za vykonání práce v těchto dnech si tedy zaměstnanci zaslouží další finanční odměnu.
Oba příplatky se sčítají, což znamená, že zaměstnanci v soukromém sektoru náleží za práci přesčas o víkendu k běžné mzdě ještě příplatek celkem 35 procent. Tento příplatek je rozdělen na dvě části: 25 procent za přesčas a 10 procent za práci o víkendu. Tímto způsobem je jasně stanoveno, jaké finanční ohodnocení mohou zaměstnanci očekávat za svou práci ve vysoce ceněných volných dnech. Tento systém příplatků je navržen tak, aby byl zaměstnancům poskytnut spravedlivý finanční stimul a byla oceněna jejich ochota a obětavost.
Zaměstnancům ve státním sektoru náleží za přesčasovou práci o víkendu příplatek ke mzdě celkem 50 procent průměrné hodinové mzdy. Tento příplatek je také rozdělen na dvě části: 25 procent za přesčas a 25 procent za práci o víkendu. Tento rozdíl je významný a vyplývá z rozdílů mezi soukromým a státním sektorem. Ve státním sektoru je kladen větší důraz na kompenzaci za práci vykonanou mimo standardní pracovní dobu, což se odráží v vyšším celkovém příplatku. Tento systém slouží k motivaci zaměstnanců k vykonávání nezbytných úkolů i mimo běžné pracovní dny a časy a zajišťuje, že jejich nadstandardní úsilí nezůstane nepovšimnuto.
Znalost svých práv a finančních možností v případě přesčasové práce o víkendu umožňuje zaměstnancům lépe plánovat svůj pracovní a osobní život. Tím, že vědí, jaké finanční odměny mohou očekávat, mohou lépe vyhodnotit, zda se jim práce přesčas o víkendu vyplatí, a podle toho se rozhodovat, zda například dobrovolný přesčas vzít či odmítnout.