Rozdíl mezi daňovým dokladem a fakturou je často tématem, které může způsobit určité zmatky, zejména pokud se někdo teprve seznamuje s problematikou účetnictví a daní. Ačkoli se obě tyto formy dokumentů často používají v podnikatelské praxi, jejich význam a účel se mohou lišit v závislosti na konkrétních okolnostech a právních požadavcích.
Začněme tím, co je vlastně faktura. Faktura je obchodní dokument, který slouží k vyúčtování za dodané zboží nebo poskytnuté služby. Obvykle obsahuje řadu důležitých informací, jako je identifikace prodávajícího a kupujícího, seznam zboží či služeb, které byly dodány, jednotkové a celkové ceny, datum vystavení a někdy také platební podmínky. Fakturu může vystavit kdokoliv, kdo poskytuje služby nebo dodává zboží, a to bez ohledu na to, zda je plátcem DPH, nebo ne. Je to základní prvek obchodní komunikace a kontroly účetní evidence, který slouží k dokumentaci hospodářských transakcí.
Na druhé straně máme daňový doklad. Daňový doklad, jak název napovídá, má specifický vztah k daňovým povinnostem. Ve skutečnosti může daňový doklad mít více forem, ale nejčastěji si jej lidé spojují právě s fakturou, která je vystavena plátcem DPH. V kontextu zákona o dani z přidané hodnoty (DPH) je daňový doklad nezbytným dokumentem, který slouží k vyčíslení a deklaraci DPH. To znamená, že když jste plátcem DPH a poskytujete služby nebo zboží, musíte vystavit fakturu, která splňuje podmínky daňového dokladu. Tento dokument pak musí obsahovat klíčové informace, které zákon vyžaduje především za účelem správného vyčíslení daně – a mezi tyto náležitosti patří výše daně, sazby DPH a další údaje týkající se registrace k DPH.
V této souvislosti je důležité si uvědomit, že ne každá faktura je automaticky také daňovým dokladem. Pokud fakturu vystaví podnikatel, který není plátcem DPH, můžeme ji nadále považovat za fakturu, ale nikoli za daňový doklad. V případě takového neplátce je tedy faktura čistě účetní dokumentem, který slouží k evidenci a dokladování poskytování služeb nebo prodeje zboží bez souvislosti s přiznáním DPH, protože tento podnikatel daň nevybírá.
Dalším důležitým aspektem je, že daňový doklad jako faktura vystavená plátcem DPH hraje zásadní roli v systému daňových přiznání a odvodů. Plátce DPH využívá tyto dokumenty jak pro výpočet daňové povinnosti, tak i pro uplatnění nároku na odpočet DPH na vstupu. V praxi to funguje tak, že když nakupujete od jiného plátce, obdržíte daňový doklad, kde je stanovena částka DPH, kterou můžete uplatnit ve svém daňovém přiznání. Tento proces přesně demonstruje funkci daňového dokladu v komplexním mechanismu odpočítávání a odvodu DPH.
Je také důležité zmínit, že formální požadavky na strukturu a obsah faktur a daňových dokladů jsou definovány právními předpisy, které je třeba striktně dodržovat. To zahrnuje například přesné náležitosti, jako je identifikace obchodních stran, číslování dokumentů, datum jejich vystavení a samozřejmě zmíněné údaje o DPH, pokud jde o daňový doklad. Chyby v těchto dokumentech mohou mít za následek komplikace při daňových kontrolách a mohou vést i k sankcím.