Zákoník práce jednoznačně stanovuje jasná pravidla, kdy a za jakých okolností může být zaměstnanci proplacena nevyčerpaná dovolená. Je důležité si uvědomit, že dovolená primárně slouží k odpočinku a regeneraci zaměstnance, nikoliv jako další forma finanční kompenzace.
Zákoník práce tedy určuje, že nárok na dovolenou může být „přeměněn na peníze“ pouze v jediném případě – při skončení pracovního poměru. To znamená, že během trvání pracovního vztahu není možné, aby zaměstnavatel zaměstnanci nevyčerpanou dovolenou proplatil. Toto pravidlo je stanoveno s ohledem na ochranu zaměstnance a zajištění jeho práva na odpočinek.
I v situaci, kdy pracovní poměr končí, není automaticky zaručeno, že zaměstnanec dostane nevyčerpanou dovolenou proplacenou. Zaměstnavatel má totiž právo před skončením pracovního vztahu nařídit zaměstnanci vyčerpání dovolené. Toto právo může uplatnit i v případě, že se zaměstnanec nachází ve výpovědní lhůtě.
Je důležité si vědět, že i když zaměstnavatel nařídí čerpání dovolené končícímu zaměstnanci, jedná se o dovolenou standardně placenou čili náleží náhrada mzdy či platu za dovolenou. Při čerpání dovolené, ať už jde o standardní situaci nebo o nařízenou dovolenou před koncem pracovního poměru, má zaměstnanec vždy ze zákona nárok na náhradu mzdy nebo platu. Tato náhrada se vypočítává z průměrného výdělku zaměstnance a zajišťuje, že zaměstnanec není finančně znevýhodněn tím, že čerpá dovolenou.
V praxi to znamená, že zaměstnavatel má několik možností, jak postupovat v případě končícího pracovního poměru a nevyčerpané dovolené. Může zaměstnanci nařídit čerpání dovolené před koncem pracovního poměru, čímž zajistí, že zaměstnanec skutečně dovolenou vyčerpá a zároveň dostane odpovídající náhradu mzdy. Alternativně, pokud z nějakého důvodu není možné nebo vhodné nařídit čerpání dovolené, může zaměstnavatel nevyčerpanou dovolenou proplatit při ukončení pracovního poměru.