Kdy Statutární orgán odpovídá za škodu věřitelům?
1. Povinnost podat insolvenční návrh jako klíčová zákonná povinnost
- Jednou z nejdůležitějších a zároveň nejpřísněji vynucovaných povinností, které český právní řád ukládá statutárnímu orgánu obchodní korporace, je povinnost bezodkladně podat insolvenční návrh ve chvíli, kdy se společnost ocitne v úpadku nebo kdy jí úpadek hrozí, přičemž tato povinnost je výslovně zakotvena v ustanovení § 98 odst. 1 InsZ.
- Toto ustanovení nestanoví žádnou lhůtu v řádu týdnů či měsíců, nýbrž ukládá statutárnímu orgánu jednat bezodkladně, tedy prakticky okamžitě poté, co se o úpadkové situaci dozví nebo poté, co o ní při vynaložení náležité péče dozvědět měl a mohl.
- Smyslem a účelem této přísné povinnosti je zejména ochrana věřitelů dané společnosti, kteří mají legitimní zájem na tom, aby v případě úpadku dlužníka bylo s jeho majetkovou podstatou nakládáno co nejhospodárněji a aby jejich pohledávky byly uspokojeny v co nejvyšší možné míře.
- Pokud by statutární orgán na zjištěnou nebo zjistitelnou úpadkovou situaci nereagoval a insolvenční návrh nepodal, mohlo by docházet k dalšímu prohlubování předlužení společnosti, k pokračujícímu odlivu majetku z majetkové podstaty a ke vzniku nových závazků, které by společnost nebyla schopna splnit, čímž by se situace věřitelů neustále zhoršovala.
- Povinnost podat insolvenční návrh se přitom vztahuje nejen na případ, kdy společnost je již v úpadku, ale také na situaci, kdy jí úpadek teprve hrozí, tedy kdy je na základě dostupných informací a odborného posouzení zřejmé, že bez zásadní změny nebude společnost schopna dostát svým závazkům.
2. Definice úpadku a jeho formy
- Aby bylo možné správně posoudit, od kdy počíná povinnost statutárního orgánu podat insolvenční návrh, je nezbytné porozumět tomu, co český insolvenční zákon rozumí pod pojmem úpadek.
- Insolvenční zákon rozlišuje v zásadě dvě základní formy úpadku, a to úpadek ve formě platební neschopnosti a úpadek ve formě předlužení, přičemž každá z těchto forem má svá specifická kritéria a znaky.
- Platební neschopnost nastává tehdy, kdy dlužník má více věřitelů, má peněžité závazky, které jsou po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, přičemž neschopnost plnění závazků se presumuje zejména tehdy, kdy dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.
- Předlužení jako druhá forma úpadku se týká výhradně právnických osob a fyzických osob podnikatelů a nastává tehdy, kdy má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, přičemž při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
- Statutární orgán musí průběžně a pečlivě sledovat finanční situaci společnosti, provádět pravidelné analýzy její solventnosti a likvidity a být schopen včas rozpoznat signály nasvědčující tomu, že se společnost blíží hranici úpadku nebo se již v úpadku nachází.
3. Pojem „bezodkladnosti“ a jeho praktický výklad
- Zákonný požadavek bezodkladnosti při podání insolvenčního návrhu je jedním z nejdiskutovanějších aspektů celé problematiky, neboť v
Mohlo by vás také zajímat: Kdy je pro věřitele nejvhodnější odstoupit od smlouvy při insolvenci dlužníka? Kdy je pohledávka nedobytná?