Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance, kteří jsou v pracovním poměru nebo mají právní vztah založený dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovní poměr může být jak klasický, tak i atypický, zahrnující pracovní smlouvy na dobu určitou či neurčitou. Stejně tak se minimální mzda vztahuje i na zaměstnance, kteří pracují na základě dohod o provedení práce nebo dohod o pracovní činnosti. Zákon o mzdě je postaven tak, aby stanovil spodní hranici odměny za práci, kterou musí zaměstnavatel poskytnout svému zaměstnanci. Tato hranice je považována za nejnižší zákonem přípustnou mzdu, kterou zaměstnanec za vykonanou práci obdrží.
Nejde jen o technický nebo právní rámec, ale o princip, který má za cíl zajistit, aby zaměstnanci dostávali za svou práci přiměřenou odměnu, která jim umožní pokrýt základní životní potřeby. Minimální mzda je tedy základní sociální institut ochraňující nejzranitelnější skupiny zaměstnanců na trhu práce, a to hlavně ty, kteří nemají jinou možnost výdělku.
Minimální mzda je nejčastěji využívána v dělnických profesích. Práce dělníků obvykle nevyžadují vysokou kvalifikaci či specifické dovednosti a to je důvod, proč těmto zaměstnancům bývá často nabízena mzda právě na úrovni minimální mzdy. Často se jedná o pozice ve stavebnictví, zemědělství, úklidových službách, potravinářském průmyslu a podobně. Tito zaměstnanci mají obvykle nižší úroveň formálního vzdělání a často také méně pracovních zkušeností, což jim ztěžuje vyjednávat si vyšší mzdu.
Avšak není to pravidlo; minimální mzdu může dostávat i začínající učitel nebo administrativní pracovník. Ekonomické podmínky a podmínky jednotlivých firem hrají zásadní roli v tom, jaké mzdy mohou být zaměstnancům nabízeny. V dobách ekonomické recese či při nízké poptávce po určitých pracovnících se může stát, že zaměstnavatelé musí být opatrnější při stanovování mezd a minimalizovat své náklady. To může vést k situacím, kdy i pracovníci s vyšší úrovní vzdělání nebo zkušeností začínají s minimální mzdou, než se prokážou jako přínosní a jejich mzda se zvýší.
Stejně tak naopak, v obdobích ekonomického růstu a vysoké poptávky po pracovnících musejí zaměstnavatelé nabízet vyšší mzdy, aby přilákali a udrželi kvalitní pracovníky. Tedy zatímco minimální mzda stanovuje spodní hranici, skutečná výše mzdy závisí na mnoha faktorech. Zahrnuje to například konkurenci ve specifickém odvětví, geografické umístění zaměstnavatele nebo specifické požadavky na kvalifikaci a dovednosti zaměstnanců.
Celkově je institut minimální mzdy významným nástrojem pro zajištění základní sociální ochrany a ovlivňuje široké spektrum zaměstnanců. Tvoří nezbytný prvek pracovní legislativy, jehož účelem je především chránit ty nejzranitelnější skupiny zaměstnanců a zajistit, aby za svou práci dostávali spravedlivou a důstojnou odměnu.