Prověřování trestní bezúhonnosti zaměstnanců je záležitost, kterou je třeba důkladně pochopit a dodržovat její pravidla stanovená zákonem o zaměstnanosti a zákoníkem práce. Toto téma je natolik závažné a regulované, že zaměstnavatelé musí být obezřetní, jakým způsobem a v kterých případech mohou tento požadavek na své zaměstnance uplatnit. Podle zákoníku práce, konkrétně dle § 316 odst. 4, je jednoznačně stanoveno, že zaměstnavatel nemůže od svého zaměstnance vyžadovat informace, které nesouvisí bezprostředně s výkonem jeho práce či jeho pracovněprávním vztahem.
To znamená, že například dotazování na trestní bezúhonnost nebo vyžadování výpisu z rejstříku trestů musí být vždy pečlivě odůvodněno souvislostí s konkrétním pracovním místem. Nejedná se o formalitu, kterou lze jednoduše opominout, ale o zásadní princip respektování soukromí a práv zaměstnance. V praxi to znamená, že zaměstnavatel musí pečlivě zvážit, kdy je skutečně nezbytné a odůvodnitelné po zaměstnanci požadovat prokázání jeho bezúhonnosti. Je třeba brát v potaz jak povahu vykonávané práce, tak i přímý dopad této práce na podnik či zákazníky.
Například v situacích, kdy zaměstnanec pracuje s citlivými finančními daty, má přístup k důvěrným informacím nebo pracuje v oblasti, kde by případná trestní minulost mohla představovat bezpečnostní riziko, může být vyžadování takového prokázání opodstatněné. Výjimky mohou být dány i zákonem, pokud je pro konkrétní pozici nebo obor trestní bezúhonnost přímo stanovena jako jeden z nezbytných požadavků.
Je důležité připomenout, že tento proces nelze aplikovat plošně na všechny zaměstnance bez rozdílu, ale pouze na ty, u kterých je to přímo v souladu s právními normami a povahou práce, kterou vykonávají. Pokud by zaměstnavatel tento princip nedodržel a neoprávněně požadoval prokázání trestní bezúhonnosti, vystavuje se riziku značných sankcí. České právní předpisy v tomto ohledu stanovují pokutu až do výše 1 000 000 Kč za neoprávněné žádosti o informace tohoto typu.
Proto musí být zaměstnavatelé velmi obezřetní a informovaní o tom, kdy a jak tento požadavek uplatňovat. Výkon moci ze strany zaměstnavatele musí být vždy v souladu s právními normami a respektem k soukromí a důstojnosti zaměstnance. Pomáhá také jasná interní politika nebo směrnice, které stanovují, ve kterých konkrétních případech je možné tento požadavek vznést, čímž se předejde případným nedorozuměním nebo žalobám ze strany zaměstnanců.
Závěrem nelze než zdůraznit, že otázka prokazování trestní bezúhonnosti by neměla být brána na lehkou váhu a vyžaduje pečlivý přístup založený na důkladném pochopení jak pracovních povinností, tak i platných právních předpisů a lidských práv. Každá žádost o prokázání trestní bezúhonnosti musí být racionálně odůvodněná a v souladu s účelem pro danou pracovní pozic