Kdy neuhrazení povinných plateb za zaměstnance není trestný čin?

V komplexním právním rámci České republiky existuje několik situací, kdy neodvedení povinných plateb za zaměstnance nepředstavuje trestný čin, ačkoliv se jedná o porušení zákonem stanovených povinností. Tato problematika vyžaduje detailní rozbor, neboť hranice mezi trestným činem a pouhým administrativním přestupkem může být v některých případech velmi tenká.

Nedostatek finančních prostředků jako okolnost vylučující trestnost

Jednou z klíčových situací, kdy zaměstnavatel není trestně odpovědný za neodvedení povinných plateb, je případ objektivního nedostatku finančních prostředků. Pokud se zaměstnavatel ocitne v tak obtížné ekonomické situaci, že disponuje pouze prostředky na výplatu čistých mezd zaměstnancům, ale již nemá dostatečné finance na odvod daně z příjmu fyzických osob či plateb na zdravotní a sociální pojištění, nenaplňuje jeho jednání skutkovou podstatu trestného činu.

Je však nutné zdůraznit, že v takovém případě se zaměstnavatel dopouští chybného postupu z hlediska hospodářského řízení podniku. Správný postup by spočíval v poměrném uspokojení všech existujících závazků, tedy jak výplat zaměstnancům, tak odvodů státu. Tato chyba v řízení však nemá trestněprávní důsledky, neboť chybí úmysl, který je nezbytným znakem subjektivní stránky trestného činu neodvedení povinných plateb.

Výše neodvedené částky jako hranice trestnosti

Druhým významným faktorem, který rozhoduje o trestnosti či netrestnosti neodvedení povinných plateb, je celková výše neodvedené částky. Český právní řád stanovuje hranici 100 000 Kč jako limit, pod kterým se jedná pouze o přestupek, nikoliv o trestný čin. Tato hranice představuje tzv. princip materiální škodlivosti, kdy zákonodárce považuje neodvedení částky nižší než 100 000 Kč za společensky méně škodlivé jednání, které nevyžaduje trestněprávní postih.

V případě, že celková suma neodvedených povinných plateb nepřesáhne zmíněných 100 000 Kč, odpovídá zaměstnavatel pouze za přestupek, za který mu může být udělena pokuta v rámci správního řízení. Tato sankce je výrazně mírnější než trest odnětí svobody, který by zaměstnavateli hrozil v případě naplnění skutkové podstaty trestného činu.

Chybějící úmysl jako vylučující faktor

Pro kvalifikaci neodvedení povinných plateb jako trestného činu je nezbytné prokázat úmysl zaměstnavatele tyto platby neodvést. Pokud zaměstnavatel neodvedl platby například z důvodu neznalosti, administrativního pochybení, technických problémů s platebním systémem nebo jiného neúmyslného jednání, nelze jeho chování klasifikovat jako trestný čin.

Státní zástupce by v takovém případě musel prokázat, že zaměstnavatel vědomě a záměrně platby neodvedl, což může být v praxi velmi obtížné. Absence úmyslu tedy představuje další významnou okolnost, kdy neodvedení povinných plateb nezakládá trestní odpovědnost.

Přečtěte si také: Co znamená neodvedení daně či pojistného za zaměstnance? Jak vysoké je nově penále dluhu na zdravotním pojištění od ledna 2025?